Hlavní menu

Muzeum

Muzeum je příkladem typické hospodářské usedlosti střední Moravy s hákovou (dvoubokou) formou dvora, postavený z nepálených cihel, s valbovou střechou krytou došky, okapově orientovaný ke komunikaci. Tradiční trojprostorový půdorys: jizba-síň-komora byl postupnými přistavbami a přestavbami rozšířen o světnici a další komoru. Topeniště je již novějšího typu – kachlová kamna se sporákem, která jsou umístěna netypicky v rohu proti vstupním dveřím ze síně. Stropy jsou trámové s prkennými záklopy, ve světnici je strop podbit a omítnut. Podlahy jsou v kuchyni a světnici prkenné a v komoře je podlaha z dusané hlíny. Obytnými místnostmi byla kuchyně a světnice. Světnice sloužila k přespávání, ve skříni a v „kostnu“ bylo uloženo šatstvo. Společenský život probíhal většinou v kuchyni. Převážné využívání pouze jedné místnosti přežívalo z tradičního uspořádání domu, kde jizba byla jedinou obytnou místností. Komory sloužily k ukládání zemědělských produktů a drobného zemědělského nářadí. Za pozornost stojí zejména průčelní patrová komora se sklepem, do něhož se vstupovalo po schodech ze síně a který sloužil k uskladnění brambor, zeleniny a ovoce.

Protože v oblasti Moravského krasu nebyly pro zemědělskou výrobu přílíš vhodné podmínky, značná část obyvatel byla již v 19. století nucena hledat jiné formy obživy. V Senetářově bylo kromě sítěk na vlasy a síťování záclon rozšířeno zejména perleťářství. Perleťářství přinesl do Senetářova vídeňský podnikatel Alfons Tománek, když zde v osmdesátých létech 19. století založil perleťářskou továrnu na výrobu knoflíků. Vedle této továrny vznikla i řada menších dílen a mnoho vyučených perleťářů – „frčkařů“ – začalo knoflíky vyrábět i podomácku. Rozvoj perleťářské výroby na konci 19. a na začátku 20. století přerušila I. světová válka, která přerušila obchod s perletí a o výrobky nebyl zájem. Po válce pak obnovily činnost již jen některé dílny a Tománkova – od roku 1926 Novákova – továrna. Zájem o perleťové knoflíky se však nezvyšoval; v době hospodářské krize se snížil natolik, že perleťáři začali vyrábět pomůcky znázorňující postup výroby perleťových knoflíků, které nabízeli školám. Tak postupně ve 30. letech minulého století zanikly všechny dílny. Perleťářská výroba se udržela jen v Novákově továrně, která však začala postupně přecházet na výrobu koflíků z levnější umělé hmoty – galalitu. Tradice výroby knoflíků v Senetářově pokračovala ve výrobním družstvu Chemoplast a knoflíky z umělých hmot zde vyráběli až do začátku 80. let 20. století.

Otevírací doba

Muzeum je mimo sezonu uzavřeno. Návštěva je možná pouze po telefonické domluvě na tel.č. 739 407 244 nebo na e-mailu: obec@senetarov.cz.

Fotogalerie

Vnitřek muzea